|
aproti Hrubé Skále stojí vysoká skála Prachovna.
Vypráví se, že kdysi za husitských válek přitáhl Žižka se svým vojskem
také pod Hrubou Skálu. Marně přemýšlel, jak se dostat na nepřístupný
hrad, trčící na vysoké skále jako orlí hnízdo.
Pak dostal nápad. Obsadí
skálu Prachovnu a odtud přiměje posádku hradu, aby se vzdala, buď
obležením, nebo útokem.
Jak se však mohl dostat na
Prachovnu, když byla stejně nepřístupná jako Hrubá Skála? Žižka si
věděl brzy rady. Poručil tesat do skály schody. Když ruce bojovníků
umdlévaly, tu se prý sám chopil kladiva a dláta, a nedbaje únavy, sám
dílo dokonal.
Vystoupil s vojskem na
Prachovnu a vzbudil ve zpupném panském sídle zděšení. Zjistil ale, že
odtud vede vzhůru jen úzká skalní rozsedlina, kterou obránci hradu
včas zatarasili. Zatarasili tak, že by skrz ni neproklouzla ani myška.
I poznal, že Hrubá Skála je tvrdším oříškem, nežli si představoval.
Nechtěl ztrácet čas dlouhým obléháním ani darmo prolévat krev svých
bojovníků, proto od Hrubé Skály odtáhl. Vzdal se místa, které ho stálo
tolik mozolů a potu.
Vzpomněl si prý na svůj
nezdar u Kosti a zvolal rozhořčeně: "Kost patří psu, Hrubá Skála
čertu!" Na památku po něm tu zbylo přes čtyřicet schodů vytesaných
ve skále. Lidé jim říkají Žižkovy schody.
V dolní části Prachovny, při
silnici vedoucí na Trosky, jsou ve skále vytesána jména celé dynastie
kdysi známých loutkářů Meiznerů a Rumlů. Po celý rok hrávali dětem i
dospělým na vesnicích i ve městech vlastenecké hry. Proto se Prachovně
také říká "skála loutkářů".
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
