
Rovensku žil kdysi starý Kořínek se
synem. Chlapec byl mladý, nedávno se vrátil z vojny. Byl šikovný a
pracovitý, a tak pomáhal otci sadařit. Sad měli trochu z ruky, až u
Vidláku. Proto tam měli také boudu na hlídání.
Jednou, bylo to
o posvícení, se zachtělo mladému Kořínkovi jít k muzice do Rovenska.
Hlídal sám, a tak peřiny z boudy, kde spával, schoval pod keř, aby
je někdo neukradl, a šel.
Ale o půlnoci se
zamračilo a začalo pršet. Milému tanečníkovi nezbylo než utíkat
zpátky, aby uložil peřiny.
Cestou tam si
schoval do vrbiček hůl, protože člověk nikdy neví, koho potká. Tak
si ji cestou zpět pro všechny případy zase vzal a pelášil směrem k
Borku.
Za Ktovou vedla
cesta přes strouhu. Muselo se přes lávku. Ale trámy někdo ukradl, a
tak tam zbyly jen kameny. Zrovna byla dost velká voda a kameny byly
napůl zatopené.
Když Kořínek
přišel k té rozebrané lávce, uviděl, že na druhé straně na kamenech
něco sedí. Vlastně z toho viděl jen dvě světla, světla jako lampy.
Jak přišel blíž, vyletělo to proti němu, jen se stačil rozpřáhnout,
že to přetáhne holí. Ale ono to skočilo do strouhy, až voda vysoko
vyšplouchla. Ani nevěděl, jak se dostal na druhou stranu. Na nic
nečekal a utíkal pryč, co mu nohy stačily. A ve strouze jako když
běží koně, tak to šplouchalo a hřmělo.
Mládenec utíkal
pod Rokytnici, a tam je rybník Vidlák a z obou stran les. Běžel
roklí, pěšinou podle rybníka, a vlny stříkaly tak vysoko, že mu až
smáčely boty. Tam, kde je teď silnice na Hrubou skálu, byl dřív jen
úvoz a písčitá cesta přes hráz. A jak tak utíkal po té hrázi, jako
kdyby proti němu dusaly tři páry koní. A skutečně. Jen tak tak uhnul
na pěšinu do lesa. Koně přeletěli jako splašení, a světe div se,
skočili rovnou do vody. V rybníce to udělalo boží dopuštění.
Špláchalo to, hučelo, vlny se valily až na břeh.
Ještě že měli
boudu vysoko nad Vidlákem. Sotva dech popadal, takovým trapem vyběhl
strmou stráň. A dole u rybníka to ještě dlouho bouřilo. To se vodník
zlobil, že mu obět' unikla.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji. |