|
ako oko sevřené víčky
údolí leží rybník Vidlák v samém středu Českého ráje. Jako oko,
které svá víčka shovívavě přimhuřuje, ukrývajíc za nimi do hlubin
času děje a události, kterých byl v dávných dobách němým svědkem.
O jedné z nich
nám vypráví následující pověst.
Bylo to snad
někdy po husitských válkách, možná i ve válce třicetileté. Na
nedalekém Nebákově stála tvrz, po které nyní už není ani památky. A
tak, jak to v těch dřívějších rušných dobách bylo časté, byla tvrz
přepadena a zapálena. Kým a proč, to se už asi nikdy nedozvíme. Ale
vypráví se, že z hořící tvrze utíkala dvojice milenců,
pronásledovaná odmítnutým nápadníkem. Měli namířeno na Hrubou Skálu,
kde chtěli najít útočiště a ochranu u milencova bratra. Ale nebylo
jim dopřáno zbavit se pronásledovatelů. Ti byli přece jen rychlejší.
Snad je poháněl žárlivý sok, nebo slíbená odměna, možná měli jen
rychlejší koně. Možná také, že milencům kůň padl. Ale stalo se to
právě u rybníka Vidláku, který se jim stal osudný. Právě v místě,
kde u břehu vyčnívají z vody dvě skalky, byli dostiženi a
nemilosrdný soupeř je na místě zabil. Tam, kde zahynuli, vyrostly
prý z jednoho kořene dva do sebe propletené smrky, které zde byly až
do docela nedávné doby, než je vítr v bouři vyvrátil.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji. |
