|
 ecelé
dvě hodiny cesty od Vyskře na východ stávala za dávných dob
mladějovská tvrz. Byla postavena na jižní straně vsi pod nynějším
zámkem, kde potok Žehrovka omýval patu jejích nevysokých hradeb.
V
tvrzi sídlil od roku 1403 do roku 1456 vladyka Ctibor se svou ženou
a jedinou dcerou Annou. Byl to pán laskavý a k poddaným dobrotivý.
Také u okolních rytířů byl oblíbený a vážený pro svoji rozvážlivost.
V
té době vládl na Troskách pan Otta z Bergova, rytíř dobrodružné
povahy. Ten působil sousedním vladykům častá příkoří a veliké škody.
Se
silným oddílem ozbrojenců se jednou vypravil i proti vladykovi
Ctiborovi a obklíčil mladějovskou tvrz. Obležení odrazili dvakrát
jeho útok, ale naději na záchranu neměli. V tvrzi bylo obránců, co
by na prstech spočítal, a tak nebylo jiné vyhlídky, než se vzdát
útočníkům na milost a nemilost. Smutně přecházel toho večera rytíř
Ctibor o světnici. Měl obavu o svou ženu a dceru. "Co nás zítra
čeká"? Kdybych tak mohl vypravit posla na Turnov k županovi,"
přemýšlel nahlas. "Ale komu by se podařilo proniknout silným
řetězem oblehatelů?" Marně ho manželka s dcerou těšily.
Noc
zastřela svým černým závojem celý kraj. Vše ztichlo, jen stráže
přecházely kolem ohňů a pátraly očima v temnotě, zda se neblíží
nepřítel. Tu se rozhodla vladykova dcera Anna, že zachrání rodnou
tvrz. Tiše se vytratila ze své komnaty. Na nádvoří vstoupila do
tajné chodby pod tvrzí, kterou se dostala až k Žehrovce. Hustá křoví
ji zakryla, a tak se jí podařilo proplésti se strážemi a dostat se
do lesů. Obava i naděje ji nutily k nadlidskému spěchu a dodávaly jí
síly.
Šla
již dobrou hodinu, když zpozorovala, že sešla z pravé cesty. Marně
bloudila po lese, správný směr nenacházela. V úzkosti si vzpomněla
na svou patronku svatou Annu. Padla na kolena a vroucně se k ní
modlila. A hle! Z hloubi lesa se v nočním tichu ozval hlas: "Viz
keř, dcero má, a doufej!" Anna pohlédla v tu stranu a viděla
mezi věkovitými stromy probleskávat kuželovitý vrch. Na jeho temeni
stál keř, prosvětlený jemnou září. Nad ním se vznášela bílá postava
a ukazovala jí rukou k severu. Byl to jen okamžik a zjevení zmizelo.
Anna vstala a šla naznačeným směrem.
Brzy
přišla na velikou paseku, odkud bylo vidět na úpatí vrchu malou ves
s tvrzí a kostelíkem. Byla to Vyskeř. Za chvíli již seděla za stolem
v útulné jizbě místního vladyky. Pečlivá hospodyně ji pohostila, jak
nejlépe uměla.
Anna
vypověděla, v jakém nebezpečí se nachází její rodná tvrz, a
poprosila vladyku o pomoc. Ten vyslal bez meškání jízdního posla k
turnovskému županovi, a než se probudil den, přicválal zpět dobře
ozbrojený houfec. Ten se spojil s vladykovými lidmi a společně
spěchali na pomoc Mladějovu. A byl také nejvyšší čas. Nepřátelé
právě zlézali hradby, když se na ně příchozí vrhli. V řadách
oblehatelů nastal divoký zmatek. Za chvíli se dali útočníci na útěk.
Tvrz byla osvobozena a vladyka Ctibor líbal v slzách hodnou a
statečnou dceru, děkuje zároveň za pomoc svým přátelům.
Na
místě, kde měla zjevení, dala Anna postavit malou kapli, zasvěcenou
své patronce. Každoročně k ní putovala za doprovodu zbožných
poutníků, kteří přicházeli zblízka i zdáli.
Přešlo
mnoho času. Kaplička upadla v zapomenutí. Stála tu opuštěná, smutná,
i věžička se rozpadla. Vypravuje se, že věžní zvonek se zřítil za
bolestného sténání z vyskeřského vrchu do jedné studně na jižní
straně hřbitova. Propadl dnem studánky a odpočívá hluboko v nitru
země a jen vyvoleným dává znamení o sobě a o svém žalu.
Jedna
žena prý nabírala ze studně vodu brzo poté, kdy se zvonek propadl.
Když vytahovala okov, ozval se zvon tak truchlivým a bolestným
hlasem, že leknutím pustila okov a v několika dnech nato zemřela. Od
té doby se nikdo neodvážil z této studně vodu nabírat. A tak tam je
polozasypaná a lidé se jí straní jako zakleté.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
