|
 tulné
a čisté město Sobotka s krásným údolím a romantickým okolím Plakánku
odvozuj e svůj původ z dávných, pohanských dob Slovanstva.
Slované
slavívali počátek léta, dobu ochabující síly slunce v čas letního
slunovratu, velmi okázale. Uprostřed června za největšího horka
scházeli se mládenci a panny s věnci a ratolestmi k plesům na břehu
řek, na výšinách nebo v hájích, kde vztyčili máje, obyčejně břízky
různobarevnými stužkami okrášlené. Děti vily věnce a krášlily se
jimi, hospodářově obcházeli pole a zpívali písně nebo odříkávali
průpovědi, zaříkávajíce zhoubné vlkodlaky a morousy. Dívky vzývaly
Rusalky a přinášely jim oběti. Slavnosti ty sluly Tuřice čili
Letnice (nynější svatodušní svátky), jimiž oslavována Rujevit (Svatovít),
bohyně nesoucí zemi světlo v době největší její činnosti. Na
Slovensku byly zasvěceny bohyni Ladě a slavily se v máji.
Konec těchto
svátků byl zvláště slavný a byl zasvěcen bohu ovoce, který slul
Kupalo (Kupadlo) čili Sobotka. Socha jeho stávala na kopcích a
vyvýšených místech. U Sobotky stála prý na pahorku kde je nyní
Humprecht, a slavnost ta se v okolí Sobotky až podnes pálením ohňů
před sv. Janem Křtitelem udržuje.
Slavnosti
kupadelní počínaly večer před 24. červnem tím, že byly páleny ohně
dubovým dřívím. Ohně měly posíliti žár letního slunce. Hoši i
děvčata, stan i mladí s věnci na hlavách a květinovými pásy kolem
beder za zpěvu písní křepčili kol ohňů, kropili se vodou, načež dva
a dva, vždy mládenec a panna držíce se za ruce skákali přes oheň.
Také skot a brav proháněli ohněm, aby tak zlým bohům, morousům a
vlkodlakům zamezili přístup ke stádům. Přeskákavše pak oheň
mnohokráte, vrhli k tomu účelu ustrojeného panáka a pannu do vody a
za nimi hodili i své věnce, což mělo znamenati sňatek slunce s
vodou. Potom vraceli se za zpěvu a výskání domů.
Sochu boha
Kupalo obsluhovalo mnoho vyšších a nižších věštců, vyšší měli své
stany hned pod kopcem, nižší bydleli na místech od sochy
vzdálenějších. U Sobotky byli asi tam, kde se nalézá vesnice Vesec.
Z blízka i z dálky přicházelo mnoho poutníků, pro něž stavěny byly
též stany, a za nimi dostavili se i řemeslníci a kramáři. Tak
postupem času vyrostla z jednoduchých stanů poutnická osada s
dřevěnými domky, zvaná podle sochy boha Kupalo-Sobotka.
Od těch dob vystřídalo se v držení Sobotky několik vrchností. Za
Beneše Heřmana škodili prý osadě Němci svými vpády. Na obranu proti
nim vystavěl pan Beneš hlásky, z nichž jedna stála nad Sobotkou.
Žoldnéři k ochraně její určení, bojíce se o své rodiny, vystavěli
jim pod návrším chaty a nazvali tuto osadu po svém pánu Benešov,
jehož jméno nese toto předměstí až podnes.
Zpracováno podle:
J.Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje. |
