|
 aši
předkové, přilnuvše k náboženství husitskému, přecházeli v dobách
pozdějších k vyznání luteránskému, jemuž zaručena byla zřízením
zemským úplná svoboda. Katoličtí pánové však následujíce příkladu
císaře Rudolfa II., nutili často mocí své oddané k svému
náboženství, což sice odporovalo zákonu, ale císařským dvorem bylo
trpěno. Tím si vysvětlujeme, že katoličtí páni Zajícově z Hasenburka
odňali městu Sobotce všecky pozemky za trest, že měšťané přilnuli k
husitství. Ale ne všichni páni postupovali tak krutě proti svým
poddaným. Vidíme například, že pan Oldřich Felix z Lobkoviců dal r.
1595 obnoviti děkanský chrám sv. Máři Magdaleny v Sobotce „na
odvrácení obyvatelstva města od husitského kacířství" a se svou
manželkou Annou daroval kostelu drahocennou monstranci, které se až
podnes o velikých svátcích při bohoslužbách užívá. Jest celá z
čistého stříbra, v gotickém slohu zhotovená, přes 1 metr vysoká a má
5 kg 36 dkg váhy.
O osudech této
monstrance se vypravuje takto: V květnu r. 1639 přitrhli Švédové do
okolí hradu Kosti právě v době, kdy hrabě Heřman Černín dlel v
Praze. Nepřítel byl by se asi sotva pustil do dobývání tvrdého
hradu, nemaje dosti sil, ale jistě by se byl za to mstil a vypálil
dvory, vesnice a zničil celé panství. Aby tomu zabránil, svolil
hrabě k vydání hradu nepříteli a tím bylo dáno celé panství pod
ochranu posádky švédské a bylo chráněno před násilím. Loupiti bylo
švédským vojínům přísně zakázáno.
V té době jedna
„partaj" (oddíl) vojska Banérova, vedená kornetem
(poručíkem), vtrhla do Sobotky a tam zradou či jiným „kumštem"
nejdrahocennější klenoty kostelní v sirotčím sklepě (nyněj ší
knihovně) uložené vyslídila a uloupila. Byla to stříbrná monstrance
umělé práce a tři kalichy. Ještě toho dne odvezli Švédové svůj lup
až za Obrubce ke vsi Židněvsi u Boleslavě. Když však přijeli na hráz
rybníka za Obrubcemi (mezi lesem a Martinovicemi), uvázl prý povoz v
půdě, jako by jej do země zamrazil. I zapřaženo do vozu několik párů
volů, ale vozem pohnouti nebylo možno. Tu komet pojal strachem
vzkázal do Sobotky, aby si občané monstranci přišli vyplatiti.
Složivše se mezi sebou, vyplatili měšťané lup a rybníček, nyní již
zanesený a v louku proměněný, až podnes se nazývá Soboteckým.
Spíše než této
pověsti, sluší snad věřiti zápisu o této události na radnici
sobotecké. Praví se v něm: „Slovutný muž pan Jiřík Špacír, soused
města Sobotky, toho času purkrabí panství kosteckého, z horlivostí
srdce svého nad takovou velikou ztrátou věcí kostelních pohnut jsa,
a lítost maje, nic nelitujíce hrdla svého, nýbrž se sám o své újmě
dobrovolně opovážíce, za tou partají silnou švédskou při které
nadřečený komet s týmiž věcmi přes noc zůstati mínil, šlakem toliko
na cestě po dešti se spravuje, až do nadepsané vsi Židněvse jest
jel, a tu vyšetříce vykunšaftujíce tu věc, zpátkem na zámek Kost se
navrátil a přijmouce k sobě několik osob rejharův, zase k odnětí
těch klenotův se na cestu vydal a jel. Týž pak komet, očitě spatřiv,
že po něm kundšaft (zvěd) jest, jistě duchem božím veden jsa, sám
jediný vsedna na kůň s těmi věcmi kostelními času nočního k zámku
Kosti se ubíral, kdežto uvedený pan Jiřík Špacír, purkrabě s
rejthary svými potkavše u vsi Dobšína, s ním na Kost se vrátil a vše
odevzdal."
Takto líčí
navrácení drahocenné monstrance stará listina městská. Ale dá se
souditi, že komet švédský nebyl veden ani tak duchem božím k vrácení
lupu, jako spíše strachem z přísného trestu, že tedy ještě v čas
svůj čin si rozmyslel. Jistě rád spokojil se dobrovolnou odměnou
rozradostněných Sobotských, kteří mu mezi sebou sebrali 22 dukáty a
jemu je odevzdali.
Zpracováno podle:
J.Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje. |
