|
jedné
vesnici se jménem Přepeře, žil kdysi perníkář. Pekl perníky ještě
lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještě ani perník moc
neznali. Ten perníkář se jmenoval Elis. Místo chlévů a seníků měl pece
a včelín. Pekl medová srdce, generály na koni, panenky, stromečky,
rybičky, kočičky, pejsky i domečky. Některé stáli krejcar, jiné šesták
a některé i zlaťák. Jednou se perníkáři udála příhoda, která se v
Přepeřích vypráví dodnes.
Perníkář
jako každý rok, šel do okolních měst na trh prodávat perníky, které
před poutí upekl. Dobře mu to vynášelo, tak na trhy chodil rád. Až
jednou...
Ráno
se vyhouplo na nebe sluníčko, které oznamovalo teplý a slunečný den.
Perníkář již své zboží vybaloval v Dolním Bousově a při tom prodával
prvním příchozím. Zrovna se dohadoval se starostovou ženou jestli je
srdce s nápisem „z lásky" za šest krejcarů nebo za deset
krejcarů, když zazněly fanfáry. Na náměstí zastavil kočár, zlatem a
stříbrem zdobený. Z kočáru s dvěma páry bílých koní a s jedním párem
koňů černých, vystoupili hrabě, hraběnka a jejich dcera. Hned se sluhy
v patách, se vypravili obhlédnout trh. Až se konečně dostali k našemu
perníkáři. Hrabě si nejprve Elisa a jeho výrobky prohlédla ptal se:
„Je ten perník medový?" „Ano, pane", odpověděl Elis. „Přejete
si nějaké perníky koupit? Vaše dcera, pane, by jistě ráda chtěla tuhle
pannu." „Chceš ji Elisabeto?" otázal se hrabě dcery. „Chci
všechno", řekla umíněně Elisabeta. A tak hrabě vykoupil skoro celý
krám. Nabídl ještě Elisovi, jestli by nechtěl u něho péct na zámku.
Elis se chvíli rozvažoval, a pak návrh odmítl. Hrabě mu spočítal
všechny výhody, které by u něho na zámku v Pardubicích měl. Ale Elis
trval na svém. Co by si bez něho doma počala žena, desetiletý syn
Janek a jeho včely. Jak se může obejít chlapec u své milé bez
perníkového srdce? A v tomhle okolí žádný jiný perníkář není! A tak se
perníkář Elis a hrabě z Pardubic pohádali, že to viděli všichni
obyvatelé Dolního Bousova.
Nakonec
se dohodli, že Elis se k hraběti odstěhuje do Pardubic s celou svou
rodinou a hospodářstvím. Od té doby jsou slavné svými perníky
Pardubice a ne Přepeře.
Zpracováno podle:
J.Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje. |
