|
obotské krajině vévodí
veselá, věžovitá stavba zámku Humprechtu, z něhož jest překrásný
rozhled do usměvavého okolí města, zvláště na veliké plochy rybníků u
Dolního Bousova. Zámek má dva okrouhlé sály, jeden v přízemí a druhý
pod střechou. K oběma druží se kol dokola menší komnaty, v nichž kdysi
bývaly sýpky. V poschodí je pěkná pavlač.
Zámek
vystavěl hrabě Humprecht Černín r. 1666, rok poté, kdy se ujal panství
kosteckého po svém strýci Heřmanovi. Původně se měl jmenovati „Humprechtsberk"
ale lid zkrátil si cizí jméno v prosté „Humprecht". Měl se státi
hlavně letním sídlem panstev, neboť stará Kost byla k tomu již
nevhodná. Na Kosti byla umístěna správa panství a ubytováni úředníci.
Tak došlo ke stavbě Humprechtu asi podle vzoru vlašských letohrádků a
jest snad napodobením budovy, v níž byl hrabě jako císařův vyslanec v
Benátkách r. 1661 ubytován. Podobá se též letohrádku na Bílé Hoře, ale
má půdorys místo hvězdy podobu oválu. Druhé poschodí zámku bylo
vystavěno teprve po 12ti letech, když byl zámek zasažen bleskem a
potom znovu vystavěn. O jeho zvláštní podobě vypravuje tato pověst:
Bylo
to v dobách, kdy naší vlastí hnala se divá bouře války
švédsko-francouzské, kterou dohasínala válka třicetiletá. Vůdce vojska
švédského Torstenson poraziv vojsko císaře Ferdinanda III. u Jankova,
vpadl do Moravy a spojiv se s Jindřichem Rákoszym, vévodou
sedmihradským, táhl na Vídeň. Současně vznikly spory s Turky o výklad
některých článků dosavadního míru Žitvatorožského, čehož chtěli
nepřátelé využitkovati proti císaři. Chtěje tornu zabrániti, vyslal
císař hraběte Heřmana, strýce Humprechtova, do Cařihradu, aby mír s
Turky prodloužil. Obratným vyjednáváním podařilo sa hraběti nejen mír
na dvacet let uzavříti, ale též dosáhl toho, že Turci přinutili
Rákoszyho smířiti se s císařem a do Vídně odtáhnouti. Tak zásluhou
českého šlechtice zachráněna byla Vídeň od Švédů.
S
jakou nádherou bylo poselství hraběte vypraveno vidíme z toho, že v
průvodu svém měl hrabě šedesát osob drahým šarlatem oděným mnoho pážat,
lokajů a četného služebnictva. Páni byli vesměs Češi, služebnictvo
německé, tak to kdysi chodívalo jinak, než za dob pozdějších. K
přepravě poselstva a darů z Bělehradu do Cařihradu bylo potřebí 110
čtyř a trojspřežních vozů a vítáno bylo cestou od pašů střelbou z děl
a vojenských poctami. A tu se vypravuje, že prý jednoho dne ubytován
byl hrabě na hradě u tureckého valiho (šlechtice), jehož zámek
měl okrouhlý tvar a slul v tamní řeči „kula". Za rozmluvy seznal
turecký paša, že vyslanec se vyzná dobře nejen v řečech východních
(orientálských) ale že vyniká i politickou obratností a světovým
rozhledem. I přemlouval hraběte, aby vstoupil do služeb padišáhových (sultánových),
že dosáhne v Turecku těch největších hodností, zvláště stane-li se též
mohamedánem. A sliby neměly na hraběte účinku. Tu začal paša hraběti
vyhrožovati a když ani to nepomáhalo, rozčílil se prý tak, že poručil
hraběte ve sklepích své kuly uvězniti. Teprve svojí družinou byl hrabě
vysvobozen. Na památku této události dal prý hrabě Humprecht, dědic
Heřmanův, novému zámku podobu turecké kuly a vrchol jeho dal ozdobiti
tureckým půlměsícem.
Zpracováno podle:
J.Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje. |
