|
yšel si jednou hajný
Votrubec do kozákovských lesů na obhlídku. Celý utahaný přišel za
poledne ke studánce Radostná a odpočíval. Něco pojedl, pak si nacpal
dýmku a spokojeně vysílal kotouče dýmu k vrcholkům stromů.
Zabraný
do přemýšlení ani nezpozoroval, že u něho stanuli tři muži. Podle
tváře i šatu poznal hajný, že to jsou cizinci. Nesrozumitelnou řečí
doprovázenou posunky ho vyzvali, aby je následoval. Celý ustrašený s
nimi šel k nedalekému lomu, kde za hustým keřem byla díra do země. U
té se zastavili. Cizinci vytáhli provazy a dva z nich se za pomoci
hajného a třetího muže spustili do díry. Dlouho trvalo, než ti nahoře
dostali zdola pokyn, aby táhli. Nejprve vytáhli pytel plný kamení a
potom oba muže. Hajný ničemu nerozuměl a měl z neznámých a jejich
divného počínání strach. Není divu, že se těšil, až bude mít celou
záležitost za sebou. Ale jeden z cizinců, asi jejich vůdce, jej
vyzval, aby za týden přišel zas. A že ho potom za jeho pomoc bohatě
odmění.
Celý
týden byl hajný jako vyměněný. Nejedl, nespal, chodil jako ve snách.
Ženě to bylo divné, ale slovo z něj nedostala.
Týden
uplynul a hajný s těžkým srdcem kráčel ke studánce. Sedl si tam na
pařez a čekal. Čekal dlouho, nikdo nepřicházel. Ale sotvaže v
Tatobitech počal odzvánět zvon poledne, vyskočil z houští černý kozel
s třemi zlatými rolničkami na krku. Nabral hajného na rohy a uháněl s
ním do houštiny. A než se muž vzpamatoval, vletělo s ním zvíře do
nějaké skalní chodby a zmizelo. Před udiveným hajným stál jeden ze tří
cizinců. Pokynul mu a vedl ho do nitra skály. Vešli do nádherné síně,
kde zanechal cizinec hajného o samotě. To bylo zlata a drahých kamenů!
Votrubec mohl na té nádheře oči nechat. Stěny i podlaha byly vykládány
různobarevnými jaspisy. Stoly obroubeny zlatem a leštěnými ametysty.
Kolem zrcadel se třpytily křišťálové rámy.
Vtom
přišel druhý cizinec a odvedl jej do druhé síně, kde byla jídelna.
Hajný nevycházel z úžasu. Byla-li v první síni velká nádhera, byla v
jídelně ještě větší. Ačkoliv mu byly předloženy nejchutněji upravené
vzácné pokrmy, nemohl pozřít rozčilením ani sousto.
Celé
dva dny obdivoval nádheru a bohatství, až třetího dne se mu zastesklo
po domově. Tu mu ten první z cizinců naplnil kapsy tvrdými penězi a
vyvedl ho skalní chodbou ven. Zde už na něj čekal kozel, nabral ho na
hřbet a odnesl ho zpět ke studánce. Sám pak zmizel opět v křoví.
Když
přišel Votrubec domů, našel ženu celou ustrašenou. Ale když jí vše
vypověděl a ukázal darované tolary, nebylo divení konce.
Druhého
dne již to věděla celá ves a tak to vypravoval otec synům a děd
vnukům, až do našich časů. Ty tři cizince ale už nikdo nikdy
nespatřil.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
