a východním úbočí Trosek se rozkládá
půvabné skalní město Apolena. Vypráví se, že tam v jedné sluji kdysi
bydlela šílená dívka, kterou připravila o rozum nešťastná láska.
Hezká
Apolena a statný mládenec se do sebe zahleděli natolik, že plánovali
společný život. Bohatí rodiče však bránili dceřině známosti s chudým
chasníkem. Když ale viděli, že žádné domluvy ani zákazy nepomáhají,
uchýlili se ke lsti. Podplatili rychtáře a ten zařídil, aby byl
nepohodlný nápadník odveden na vojnu. Nebohý chlapec dostal bílý
kabát, a protože to bylo v době války, musel do boje. Apolena byla
nešťastná, ale její zoufalství vyvrcholilo, když přišla zpráva, že
mládenec padl. Šílená žalem utekla z domova a potulovala se ve
skalách. V zimě i v létě přespávala ve skalních slujích a lidem se
vyhýbala.
Za
bouřlivých zimních nocí, kdy se rozzuřená metelice proháněla krajem,
kdy zběsilý vítr hvízdal, skučel, řval a rámusil mezi skalami,
sedávala prostovlasá Apolena na skále a zoufalým hlasem volala jméno
svého milého. Svolávala kletbu na ty, kteří ji od něho odloučili.
Nešťastní byli však i dívčini rodiče. Otec, pronásledován
nesnesitelnými výčitkami svědomí, se dal na pití a jedné mrazivé noci
ho našli ve skalách zmrzlého.
Matka, která se tolik nestavěla proti lásce své dcery, ale musela
poslouchat svého umíněného a tvrdohlavého manžela, hledala pak svou
dceru v bludišti skal, ale marně.
Až
jednou, po celodenním bloudění, ji našla na kost vyhublou a blízkou
smrti. Chtěla ji odvést domů, ale dívku k tomu žádnou mocí
nepřinutila. Té noci zemřela Apolena v matčině náručí na prahu hluboké
sluje, své skrýše.
Byla
prý pochována na starém hřbitově v Újezdě pod Troskami. Její matka ji
tam po roce následovala.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji. |
