|
Údolí řeky Jizery mezi Bítouchovem
u Semil a Podspálovem.
Katastrální území:
Bítouchov u Semil,
Chuchelna
(Liberecký kraj)
Nadmořská výška: 300 - 500 m
Výměra: 39,28 ha
Vyhlášeno: 1951
Hluboké údolí
s balvanitým řečištěm Jizery a zbytky přirozených lesů na svazích.
Geologie
Průlomové údolí zahloubené do různých krystalických hornin. V úseku
za soutěskou (PP Galerie) je
údolí zahloubeno v různě odolných přeměněných horninách železnobrodského
krystalinika, zejména v metadiabazech a zelených břidlicích, keratofyrech,
metamorfovaných tufech atd. Pevnější polohy hornin vystupují ve
skalních hřebenech a útesech, z nichž mohutností vyniká Krkavčí
skála na levém břehu. Zajímavostí pravého svahu pod vrchem Medenec
je útes Myší skály, tvořený tělesem neogenního čediče se sloupcovitou
odlučností. Řečiště Jizery místy vyplňují balvany, na kterých se
vytvořily obří hrnce. Údolní svahy jsou pokryty kambizeměmi (kyselá
varieta kambizemě typické), místně i litozemě a rankery (ranker
typický a kambický). Převážně výrazně skeletové břehy lemuje
fluvizem typická.
Květena
V rezervaci potenciálně převažují květnaté bučiny, původní dřevinnou
skladbu však značně ovlivnily výsadby smrku ztepilého (Picea
abies). Přirozená skladba se zachovala pouze na nepřístupných
nejstrmějších svazích (zejména na levém břehu řeky), kde
převažuje buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer
pseudoplatanus), bříza bělokorá (Betula pendula), lípa
malolistá (Tilia cordata), jedle bělokorá (Abies alba)
a borovice lesní (Pinus sylvestris), vtroušen je i habr obecný
(Carpinus betulus). Na pravém břehu Jizery převládají smrkové
monokultury. V druhové skladbě se mísí druhy splavené z vyšších
poloh Krkonoš a Jizerských hor s druhy vystupujícími údolím řeky
do vyšších poloh. Nejpozoruhodnějším druhem je lomikámen trsnatý
vlnatý (Saxifraga rosacea subsp. steinmanii). Do relativně
nízké nadmořské výšky sem byly splaveny mázdřinec rakouský (Pleurospermum
austriacum), kontryhel slámožlutý (Alchemilla straminea),
violka dvoukvětá (Viola biflora), svízel horský (Galium
saxatile) a kerblík lesklý (Anthriscus nitida). Z teplomilnějších
druhů zde roste na výslunných místech např. zběhovec lesní (Ajuga
genevensis), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), náprstník
velkokvětý (Digitalis grandiflora), rozchodník tenkolistý
(Sedum boloniense), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria).
V podrostu suťových lesů na svazích často dominuje kyčelnice devítilistá
(Dentaria enneaphyllos).
Zvířena
Na vlastní tok Jizery jsou vázáni ledňáček říční (Alcedo atthis),
skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla
cinerea). Lesní porosty na svazích údolí obývají například brhlík
lesní (Sitta europaea), datel černý (Dryocopus martius),
střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), králíček ohnivý
(Regulus ignicapillus), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla),
pěvuška modrá (Prunella modularis), budníček lesní (Phylloscopus
sibilatrix), v posledních letech zde byl pozorován ostříž lesní
(Falco subbuteo). Na skalách žije plž hrotice (Balea perversa).
Lesnictví
Cílem hospodaření je dřevinná skladba odpovídající přirozenému složení
javorových a jedlových bučin.
Poznámka
Po pravém břehu Jizery vede naučná stezka ochrany přírody po tzv. Riegrově
stezce vybudované v roce 1909 a pojmenována byla po semilském rodákovi
Františku Riegrovi. Nejužší místo koryta Jizery - soutěska - byla
původně jen 1 m široká a 80 m dlouhá. Protože při zvýšených průtocích
zde docházelo ke vzdutí hladiny a voda zaplavovala Semilskou kotlinu,
dal německý továrník Schmitt v roce 1870 na vlastní náklady soutěsku
prostřílet. V roce 1909 zde byla vybudována lávka a soutěska tak
byla zpřístupněna.
Po levém břehu Jizery prochází železniční trať Pardubice-Liberec s
mnoha tunely, která byla vybudována v polovině 19. století a patří
mezi technické památky.
Na soutoku Jizery a Kamenice, již za severním okrajem chráněného území,
byla v letech 1921-26 vybudována hydroelektrárna Spálov. Voda je
na Francisovu turbínu přiváděna 1300 m dlouhým tunelem, který začíná
u Bítouchovského jezu na horním okraji území. Výkon elektrárny,
která je dodnes v provozu, činí asi 3 MW. Převedením většiny vody
z Jizery do tunelu byl snížen průtok vody ve starém korytě, což
negativně ovlivňuje život v řečišti a jeho okolí.
Zpracováno
podle:
Mackovčin P., Sedláček M. a Kuncová J. (eds.) (2002): Liberecko.
In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek
III., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha,
331 pp.
|
