|
Pískovcové skalní město mezi obcemi
Prachov, Horní Lochov, Blata a Pařezská Lhota severozápadně od Jičína.
Katastrální území:
Horní Lochov, Prachov, Pařezská Lhota, Zámostí (Královehradecký
kraj)
Nadmořská výška: 300 - 462 m
Výměra: 261,91 ha
Vyhlášeno: 1933
Ochrana geomorfologicky
unikátního skalního města kvádrových pískovců s pestrou mozaikou
jeho biotopů. Kromě zbytků reliktních borů na extrémních skalních
stanovištích zde rostou fragmenty bučin a potočních olšin, lesních
louček a vodních společenstev v nádrži u Pelíška. Převážnou většinu
lesních porostů však tvoří smrkové monokultury.
Geologie
Tabulová plošina z kvádrových
pískovců svrchní křídy (svrchní turon až coniak - teplické souvrství)
je rozčleněna skalnatými roklemi do několika částí. Pískovce dosahují
mocnosti až 90 m a místy jimi prostupují tělesa neovulkanitů
(např. bazanitové těleso Svinčice v jižní části). Pískovec je
křemenný, tmel je kaolinický, jílovitý, glaukonitický, místy železitý.
Souvrství je ukloněno k severu, místy k západu, prostupují jím pukliny
převažujících směrů VJV-ZSZ (lužický směr) až V-Z. Plošinu
brázdí soustava převážně suchých skalnatých údolí - soutěsek
(zvaných zde "chodby", např. Císařská chodba), osou skalní oblasti
prochází údolí Buňky (jedna ze zdrojnic Žehrovky). Hřbety
mezi údolími jsou na mnoha místech, zejména v severní a střední
části, rozčleněny do samostatných věží, tvořící zde typická skalní
města. Známými útvary jsou např. Prachovská jehla, Motlitba skal,
Orel, Krkavčí skály, Smítkova a Janebova věž. Běžně jsou pseudokrasové
tvary, např. nevelké jeskyně (puklinové, rozsedlinové, vrstevní,
suťové aj.), závrty a drobné tvary zvětrávání a odnosu pískovců,
zejména voštiny, skalní výklenky, dutiny a perforace (okna a
brány), škrapy atd. Výchozy pískovců pokrývají iniciální stadia
půd (litozemě), na hlubších zvětralinách se vytvořily arenosoly
(kyselá kambizem arenická a podzol arenický). V údolních
partiích se vyskytují pseudogleje (podzolový) a gleje
(arenický).
Květena
Rostlinstvo pískovcových oblastí je poměrně chudé, což je dáno zejména
málo úživným geologickým podkladem. Prachovské skály nejsou v tomto
směru výjimkou. Původní rostlinná společenstva většinou zanikla
nebo se zachovala jen ve fragmentech. Lesní porosty byly dlouholetým
hospodařením převedeny na smrkové, vzácněji borové monokultury,
jejichž podrost je rovněž chudý a jednotvárný - metlička křivolaká
(Avenella flexuosa), borůvka černá (Vaccinium myrtillus),
brusinka obecná (Rhodococcus vitis-idea), vřes obecný
(Calluna vulgaris) a hasivka orličí (Pteridium aquilinium).
Bohatší vegetaci nalezneme jen ve vlhkých roklích - fragmenty
společenstev svazu Tilio-Acerion - např. v Javorovém dole
nebo údolíčcích potoků v jižní části skal. Tam rostou např. mokrýš
střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), netýkavka nedůtklivá
(Impatiens noli-tangere), podbílek šupinatý (Lathrarea
squamaria), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), ptačinec
hajní (Stellaria nemorum), kostřava obrovská (Fectuca
gigantea), ostřice lesní (Carex sylvatica) aj. Vlhké
hluboké rokle (Dračí rokle, Zelená rokle), v nichž se hromadí
studený vzduch, vykazují tzv. inverzní efekt - místní klima je vlhčí
a chladnější, než odpovídá nadmořské výšce, což umožňuje růst charakteristických
horských druhů. V Prachovských skalách proto můžeme najít např.
vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivou (Lycopodium
annotinum), měsičnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a rozrazil
horský (Veronica montana). Přirozené složení lesních porostů
naznačují zbytky reliktních borů svazu Dicrano-Pinion na
okrajích skal a zbytky květnatých bučin svazu Fagion např.
na Svinčici nebo mezi Studenou a Hromovou roklí. V podrostu nalezneme
např. svízel vonný (Galium odoratum) vraní oko čtyřlisté
(Paris quadrifolia), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis),
svízel lesní (Galium sylvaticum), strdivku nicí (Melica
nutans), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis) aj.
Zvířena
Hnízdí zde ptačí druhy typické pro skalní města, např. poštolka obecná
(Falco tinnunculus), výr velký (Bubo bubo), krkavec
velký (Corvus corax) a rehek domácí (Phoenicurus ochruros).
Běžná je kuna skalní (Martes foina). U malých vodních ploch
žijí čolek obecný (Triturus vulgaris), č. horský (T. alpestris),
ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria).
Lesnictví
První známý popis lesa v prostoru Prachovských skal pochází z roku
1636. Lesy tehdy měly ještě přirozenou dřevinnou skladbu - rostl
zde dub, habr, buk, javor, jedle, borovice a osika. Podíly jednotlivých
dřevin v porostech byly zaznamenány až koncem 19.století. Tehdy
zde již převládala borovice a vysoký byl i podíl smrku. Jehličnaté
kultury zcela zničil kalamitní holožír bekyně mnišky v letech 1922-23.
Likvidace následků kalamity trvala až do roku 1929 a holiny byly
poté osázeny sazenicemi ze sem nakoupených v Innsbrucku. Tak vznikly
dnešní smrkové a borové monokultury, které v rezervaci převažují.
Z přirozených lesů se v Prachovských skalách zachovaly fragmenty
jedlových bučin (na náhorních plošinách a pískovcových svazích)
a dubové jedliny a klenové bučiny na vlhkých svazích. Na okrajích
pískovcových skal zůstaly zachovány zbytky reliktních borů, na plošinách
zbytky chudých dubových a bukových borů.
Na ploše rezervace dnes představují většinu jehličnany - smrk (49%)
a borovice lesní (36%), mezi listnáči dominuje bříza (6,8%), buk
(1,4%) a habr (1,5%).
V péči o lesní porosty je do budoucna nutno omezovat zejména podíl
smrku a vysazováním listnatých dřevin přeměnit současné monokultury
na různověké smíšené porosty, které budou lépe plnit i ostatní funkce
lesa (vodohospodářskou, půdoochrannou i zdravotně rekreační).
Kromě toho je třeba asanovat některé lokality postižené erozí, zvláště
kolem pat skal v turisticky nejexponovanějších oblastech. Prachovské
skály jsou turistickým centrem s vysokou návštěvností.
Využití
Prachovské skály jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst Českého ráje,
jehož součástí se rezervace stala v roce 2002. Rezervace byla v
roce 2000 navrácena rodině Schliků, kteří ji od té doby spravují
ve vlastní
režii. Celou oblastí procházejí dva návštěvnické okruhy.
Malý prohlídkový okruh prochází úzkou, jen 35 cm širokou skalní štěrbinou,
odtud vystoupíme na dvě nejznámější vyhlídky, zpět se vrátíme Císařskou
Chodbou mezi mohutnými skalními bloky. Prohlídka tohoto okruhu může
trvat asi 3/4 hodiny.
Velký prohlídkový okruh prochází přes sedm vyhlídek, návštěvník zde
stoupá mnohokrát po schodištích, vytesaných do skály, protáhne se
úzkými štěrbinami mezi obrovskými balvany. Okruh je 3,5 km dlouhý
a jeho prohlídka může trvat až 2,5 hod.
Zpracováno
podle:
1. Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M. a kol. (2002): Královehradecko.
In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek
V., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha,
410 pp.
2. e-mailová komunikace se sdružením
J.M.Schlik-Kontinuum
|
