|
Skalní město z kvádrových
pískovců mezi Podloučkami, Klokočím, Rotštejnem, Chutnovskou, Záholicemi
a Rohlinami.
Katastrální území:
Bělá u Turnova, Klokočské Loučky, Klokočí u Turnova (Liberecký kraj)
Nadmořská výška: 310 - 460 m
Výměra: 228,13 ha
Vyhlášeno: 1985
Rozsáhlé pískovcové
skalní město se zbytky reliktních borů.
 Geologie
Nesouměrný hřbet ze svrchnokřídových kvádrových pískovců, vyznačující
se velkou skalní členitostí. Zahrnuje dvě na sebe navazující území:
na severu Betlémské skály, na jihu a východě vlastní Klokočské skály.
Zdaleka nápadným útvarem je asi 2 km široká skalní stěna v čele
kuesty nad obcí Klokočí, z níž je vyčleněno několik samostatných
pískovcových věží. Plošinu brázdí skalnaté rokle. V jižních
okrajích je zahlouben Rotštejnský důl se zříceninou hradu Rotštejn,
osou plošinatého týlového svahu kuesty prochází Zelený důl s řadou
bočních roklí. Ve skalních stěnách vzniklo několik desítek různě
velkých pseudokrasových výklenků a jeskyní (Postojná,
Husova kazatelna, Jislova sluj aj.)
- k největším v Českém ráji patří Postojná. Některé jsou významné
i z archeologického hlediska. Zvětráváním a odnosem nestejně odolných
poloh pískovců vznikly skalní perforace (např. skalní okna a
tunely v Betlémských skalách, U Rotštejna) a četné mikroformy
(zvláště žlábkové škrapy, voštiny atd.). Ves svahovinách
převládají pískové osypy při úpatí skal, mělký půdní horizont tvoří
zejména podzol arenický, kyselá kambizem arenická, na skalních okrajích
litozemě a rankery (ranker typický a kambický). V
okolí skal se nachází hnědozem luvická.
Květena
Většina porostů na vrcholové plošině je tvořena monokulturami
borovice lesní (Pinus sylvestris), které si na méně přístupných
místech zachovávají charakter borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum)
s vtroušeným dubem letním (Quercus robur). V roklích
a na příznivých stanovištích zůstaly zbytky bučin a suťových lesů.
Pískovcové podloží, suché půdy a borové monokultury podmiňují jednotvárné
bylinné patro. Na vrcholové plošině převažuje borůvka černá
 (Vaccinium
myrtillus) a brusinka obecná (Rhodococcum vitis-idaea),
ostrůvkovitě jsou rozšířeny vřes obecný (Calluna vulgaris)
a metlička křivolaká (Avenella fluxuosa). Velké plochy jsou
zcela bez podrostu. Bohatší květena je ve vlhkých inverzních údolích
v nivách potůčků, které mají zároveň i vlhčí a živinami bohatší
půdu. Zde se objevují i vzácnější podhorské a horské druhy: žebrovice
různolistá (Blechnum spicant), věsenka nachová (Prenanthes
purpurea) a čípek objímavý (Streptopus amplexifolius).
Ve zbytcích bučin rostou běžné hájové byliny.
Zvířena
Četné hnízdní možnosti okrajových skalních stěn využívá řada
druhů ptáků: rehek domácí (Phoenicurus ochruros), poštolka
obecná (Falco tinnunculus), výr velký (Bubo bubo),
krkavec velký (Corvus corax). Převážně borové porosty obývají
sýkora uhelníček (Parus ater), drozd brávník (Turdus viscivorus),
šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris). Četné jeskyně
slouží k přechodným či trvalým úkrytům hlavně netopýrům. Žijí zde
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr černý
(Barbastella barbastellus) a další. V inverzních polohách
se objevuje motýl přástevník hluchavkový (Callimorpha dominula),
naopak na teplejších místech např. svižník písčinný (Cicindela
hybrida).
Lesnictví
Důležité je zachovat charakter borových porostů na vrcholové
plošině a suchých osluněných stanovištích; v roklích a na
příznivých stanovištích je třeba udržovat a podporovat vývoj květnatých
bučin suťových lesů.
Poznámka
Lokalita je turisticky vyhledávanou oblastí, vedou přes ní značené
turistické cesty a na okrajích skal jsou vybudovány vyhlídky. V
současné době je oblast již součástí
CHKO Český ráj.
Zpracováno
podle:
Mackovčin P., Sedláček M. a Kuncová J. (eds.) (2002): Liberecko.
In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek
III., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha,
331 pp.
|
