Skalní město se zbytky reliktních borů leží mezi hradem Valdštejn, lázněmi Sedmihorky a obcí Hrubá Skála. Je nejrozsáhlejší v CHKO Český ráj. Pro bohatství malých a středně velkých skalních útvarů je řazeno k nejcennějším v České republice.

Katastrální území: Karlovice, Hrubá Skála, Kacanovy, Mašov (Liberecký kraj)
Nadmořská výška: 265 - 420 m
Výměra: 219,20 ha
Vyhlášeno: 1998

Geologie
   Hruboskalská vrchovina je součástí Vyskeřské vrchoviny a je tektonickou krou, ohraničenou hlavně libuňským zlomem a zlomem v údolí Jordánky a Žehrovky. Kvádrové pískovce jsou svrchně turonského až spodně coniackého stáří. V čele tektonické kry stojí skalní věže - relikty původně kompaktního skalního masívu. Skalní město vzniklo v mladším pleistocénu, během holocénu se zde vyvinuly mikroformy voštin, skalních říms, dutin, oken a další tvary. Nalezneme zde řadu jeskyní, skalních tunelů i bran. Nejvýznamnějším výklenkem je Amfiteátr na Čertově ruce, dlouhý 17 m a hluboký 4-5 m. Většinu území pokrývá kyselá kambizem arenická s litozemí typickou, v menší míře i podzol arenický. Okolo malého rybníčku se vyvinula zbahnělá varieta gleje modálního, střídavě s pseudoglejem glejovým (stagnoglejovým).

Květena
   Typické pro Hruboskalské skalní město jsou fragmenty reliktních borů na vrcholech skalních věží a na okrajích skalních masívů. Typickými lesními společenstvy, které se zachovaly také pouze roztroušeně, jsou borové doubravy a kyselé bučiny. Charakteristické druhy podrostu jsou opět borůvka černá (Vaccinium myrtillus), vřes obecný (Calluna vulgaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a hasivka orličí (Aquilegia vulgaris). V bučinách k nim přistupují kapradě - zejména kapraď rakouská a k. pravá (Dryopteris carthusiana a D. dilata), bika chlupatá a b. hajní (Luzola pilosa a L. luzuloides). Kolem pramenných vývěrů na dně údolí jsou běžné lesní prameniště, případně olšiny s hojnou přesličkou největší (Equiseum telmateia). Tento druh má v Českém ráji nejbohatší lokality v rámci celých Čech.

Zvířena
   Dosud zde bylo nalezeno celkem 91 druhů obratlovců. Ze 73 zdejších druhů ptáků se tu 62 druhů rozmnožuje, např. výr velký (Bubo bubo) od od 90. let 20. století krkavec velký (Corvus corax). Umělá hnízdiště na stavbách využívají kromě přirozeného prostředí např. poštolka obecná (Falco tinnunculus), rehek domácí (Phoenicurus ochruros), kavka obecná (Corvus monedula), rorýs obecný (Apus apus), puštík obecný (Strix aluco). Netopýři obývají i umělé podzemní prostory; nejpočetnější kolonie vytváří vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Dosud stále početný je křižák temnostní (Meta menardi). Hmyzí faunu reprezentuje např. svižník polní (Cicindela campestris), kutilka písečná (Ammophila sabulosa), mravkolev běžný (Myrmeleon formicarius), tesařík borový (Spondylis buprestoides) a kozlíček dazule (Acanthocinus aedilis). V inverzních polohách se můžeme setkat s motýlem přástevníkem hluchavkovým (Callimorpha dominula).

Lesnictví
   Převažují porosty z kategorie lesů ochranných a kategorie zvláštního určení. Hodnotné jsou reliktní bory. Značná část ostatních porostů je tvořena jehličnatými dřevinami (zejména borovicí lesní). Mezi listnáči převažuje buk lesní. Původní charakter porostů je měněn nástupem nepůvodních dřevin, které byly do Českého ráje zavedeny uměle jako hospodářské - zejména borovice vejmutovka a dub červený. Sice se již nevysazují, ale přetrvává jejich schopnost zmlazování. V některých porostech na borových či bukových stanovištích dominuje nepůvodní smrk.
   Na území PR leží arboretum Bukovina o výměře 2,73 ha. Arboretum bylo založeno v roce 1860 aehrentalským lesním Leopoldem Angrem (na panství Hrubá Skála). V roce 2000 proběhla celková rekonstrukce a byly provedeny nové výsadby zajímavých druhů dřevin.

Využití
   Hruboskalsko je hlavním turistickým centrem Českého ráje a prochází jím Zlatá stezka spojující zámek Hrubá Skála a hrad Valdštejn.

Zpracováno podle:
Mackovčin P., Sedláček M. a Kuncová J. (eds.) (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek III., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 331 pp.