|
 Přírodní
park Maloskalsko byl vyhlášen v únoru 1997 nařízením č.1 Okresního
úřadu v Jablonci nad Nisou.
Záměr vyhlásit tento přírodní
park vyplynul z dlouhodobé marné snahy o rozšíření chráněné
krajinné oblasti Český ráj na území obcí
Malá Skála,
Koberovy,
Frýdštejn,
Líšný a částečně
i Pěnčína
a Železného
Brodu. Maloskalsko je zcela oprávněně považováno za perlu
Českého ráje. Leží na obou březích řeky Jizery se skalními dominantami
Vranovského hřebene a Suchých skal, uprostřed bohaté přírody
plné bizarních skalních měst, jakoby symbolicky střeženo vysokou
válcovitou věží hradu Frýdštejna, který připomíná dobu dávné
rytířské slávy.
Cílem vyhlášení přírodního
parku Maloskalsko je ochrana přírody, která byla intenzivně
přeměňována člověkem již od 13.-14.století. Její dnešní stav
vypovídá o míře uchování přírodních hodnot, o schopnosti krajiny
konzervovat důsledky dřívějších zásahů nebo na ně reagovat sebeobnovnými
procesy cestou formování nových polopřirozených ekosystémů.
Vzhledem k velmi pestrému geologickému podkladu představuje
Maloskalsko a přilehlá část Železnobrodska nepřebernou škálu
společenstev a druhů, v níž se vyjímají reliktní prvky a zbytky
původní vegetace zachované na těžce přístupných stanovištích
(květnaté bučiny, borové doubravy, skalní bory, podmáčené louky,
prameniště aj.). Z významných rostlinných druhů zde roste např.
šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), korálice trojklanná
(Corallorhiza trifida), kapradina hrálovitá (Polystichum
lonchitis), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus),
okrotice červená (Cephalanthera rubra), okrotice bílá
(Cephalanthera damasonium) a prstnatec májový (Dactylorhiza
majalis). Pískovcová skalní města poskytují vhodné prostředí
řadě významných ptačích druhů, např. poštolce obecné (Falco
tinunculus), výrovi velkému (Bubo bubo), krkavci
velkému (Corvus corax). Žijí zde otakárek fenyklový
(Papilio machaon), batolec duhový (Apatura iris),
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha obecná
(Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis),
slepýš křehký (Anguis fragilis) a další.
Na území zhruba 2935
ha nejsou nashromážděny pouze přírodní hodnoty, ale
také množství historických a kulturních památek. Ve zkratce
si můžeme představit zříceninu hradu Vranova s letohradem na
skalním útesu Pantheonu, který byl kdysi součástí rozsáhlého
parku, zcela ojedinělého v oblasti střední Evropy, dále zříceninu
hradu Zbirohy, původní barokní maloskalský zámek se zámeckým
parkem, lesní hřbitůvek z roku 1913 či Chrám nejsvětější Trojice,
nacházející se ve starobylé obci Bzí, který je jedním z nejstarších
kostelů na Jablonecku a je významnou pohledovou dominantou nad
hlubokým údolím řeky Jizery. Ze staveb lidové roubené architektury
se dochovala stavení Vacardova mlýna a nedávno zrekonstruovaný
Boučkův statek na Malé Skále, jedna z nejkrásnějších památek
lidového stavitelství.
Posláním přírodního parku je mimo jiné zachovat ráz krajiny
s významnými přírodními a estetickými
hodnotami, mezi které patří bohatě zarostlé svahy smíšených
lesů se skalními výtvory, pískovcová skalní města, návrší s
dalekými rozhledy do kraje i do širokého údolí řeky Jizery.
Právě řeka Jizera tvoří osu této oblasti. Od
Železného Brodu
po Turnov
meandruje v hluboce zaříznuté říční nivě, která protíná druhou
osu Pojizeří - Ještědsko-kozákovský hřeben. Na tyto partie se
vážou nejcennější lokality, jejichž některé části se již dříve
staly součástí sítě chráněných území či významných krajinných
prvků. Národní přírodní památka Suché skály byla vyhlášena k
ochraně charakteristicky rozeklaného velmi úzkého hřebene, budovaného
cenomanskými pískovci. V přírodní rezervaci
Bučiny u Rakous se vyskytuje přirozená svahová bučina s velmi
pestrým bylinným patrem. Jedinečnou lokalitou je přírodní památka
Ondříkovický pseudokrasový systém, kterou tvoří jeskyně Bartošova
pec, ponory a propadání v pískovcovém terénu, a která patří
k nejznámějším pseudokrasovým jevům v
Čechách. Roztroušená zástavba vesnic a osad dotváří typický
ráz této oblasti.
Území přírodního parku bylo
pro lepší možnosti popisu a vypracování plánu péče rozděleno
do sedmi krajinných celků podle vlastnosti reliéfu:
 Drábovna
a Frýdštejnsko
> Krajinný celek je vymezen spojnicemi Frýdštejn-Malá
Skála a Malá Skála-Turnov, na jihu a západě hranicí okresu procházející
Vazoveckým údolím a dále spojnicí Roudný-Frýdštejn. Z
původních lesních ekosystémů charakteristických pro tuto
oblast jsou zde zastoupeny květnaté bučiny, acidofilní bory
a borové doubravy. K významným nelesním ekosystémům patří podmáčené
louky, bývalé pískovcové lomy, údolí Vazoveckého potoka a naleziště
šafránu bělokvětého na Záborčí.
Zbirohy a Sokol
Tento celek je na západě vymezen spojnicí Malá Skála-Dolní
Zbirohy. Hraniční linie dále pokračuje shodně s hranicemi okresu,
sleduje spojnici Zbirohy-Michovka-Besedice a prochází údolím
pod Suchými skalami směrem k Malé Skále. V této části se zachovaly
fragmenty květnatých bučin a acidofilní bory včetně reliktních
skalních borů. Mozaiku rostlinných společenstev doplňují nelesní
plochy, drobná lesní prameniště a vegetačně výraznější úseky
podél vodotečí.
Vranovský a koberovský hřbet
Krajinný celek zahrnuje
převážně hrásťovitý hřbet budovaný cenomanskými pískovci a paralelní
eruptivní hřbítky. Průlomem Jizery je rozdělen na vranovskou
a koberovskou část. Z geologického a geomorfologického hlediska
jde o jednotný celek, ve složení vegetace se však projevují
v obou částech jemné rozdíly podmíněné vlivem sousedních jednotek
a opačnou expozicí svahů. Soubor rostlinných společenstev je
striktně určován charakterem reliéfu (skalnaté úseky, strmé
svahy s mělkou půdou, drobná pánevní
prameniště, vlhké rokliny) a činností člověka (louky, pole,
sekundární lesní porosty, hradní zřícenina).
Vrátsko, Líšný
Krajinný celek je možné
z větší části vymezit spojnicí Libentiny-Vrát-Železný Brod a
dále řečištěm Jizery pod Líšný, odkud je hraniční linie vedena
po svahu k Libentinám.
Pro toto území jsou charakteristické odlesněné náhorní planiny
s intenzivně i extenzivně obhospodařovanými pozemky včetně ploch
ponechaných ladem, které kontrastují s vegetací dosud zachovalých
mezí a okrajů cest. Lesní vegetaci reprezentují vápnomilné květnaté
bučiny, kyselé bučiny, listnaté lesy s převahou habru a smrkové
výsadby.
Sněhovsko
Oblast je zhruba vymezena
potokem pramenícím v Dubském lese (východně od Frýdštejna),
údolním okrajem nivy Jizery, potokem tekoucím od Mukařova a
spojnicemi Mukařov-Protivná a Klíčnov-Frýdštejn. Pozvolný reliéf
a převládající typ podloží upomíná na vývojovou příbuznost s
protilehlým územím Líšný, Vrát, Sněhovsko je však rozlehlejší
a vyšší. Zahrnuje lesní komplex Dubský les a lesnaté pásy při
vodotečích, nelesní část území pokrývají většinou homogenní
kulturní louky, pozornost si zasluhují meze s teplomilnou vegetací.
Těpeřsko
Krajinný celek v severovýchodním
cípu přírodního parku představuje další z geologicky a
geomorfologicky osobitých částí železnobrodského krystalinika.
Je vymezen potoky Žernovník a Štebrovský
a cestami spojujícími Alšovice-Těpeře-Bzí-Splzov. V daném území
byla botanicky zpracována oblast Chlístovských lomů, kterou
reprezentují druhotné potoční nivy, vzácněji louky a v
neposlední řadě společenstva podmíněná sukcesí na těžbou
obnažených místech.
Údolí Jizery
Krajinný celek zahrnuje
koryto a pobřežní pásmo Jizery, tedy štěrkové a písčité náplavy
řídce porostlé vegetací, úživnou údolní nivu v širších místech
údolí i části strmých svahů spadajících do vody v kaňonovitých
úsecích řeky. Přes značný antropogenní vliv (výstavby sídelních
aglomerací, silnice, železnice, jezy) se v říčním údolí zachovává
stále řada stanovišť se zajímavými rostlinnými a živočišnými
druhy zasluhujícími zvýšenou pozornost.
Řeka Jizera vstupuje do
sledovaného území u Železného Brodu, protéká úzkým zaříznutým
údolím přes Malou Skálu a na počátku meandru u
Rakous opouští hranice okresu Jablonec nad Nisou. Slouží
jako důležitá migrační stezka k sestupu horských a podhorských
druhů do nižších poloh a k šíření teplomilné květeny ve směru
opačném.
Maloskalsko patří bezpochyby
k nejkrásnějším přírodním klenotům české země. Jeho geologické
i botanické zvláštnosti, historické památky i
lidovou architekturu je nutné cílevědomě chránit a veškerou
činnost na území přírodního parku usměrňovat tak, aby při značném
turistickém a rekreačním využití a také
poměrně vysoké urbanizaci zůstal jeho jedinečný ráz zachován.
|
