Zříceniny hradu na dominantním vysokém kopci (460 m n.m.) nedaleko od Nové Paky.

   Kumburk patří k našim nejkrásnějším a pro svou stavbu a polohu nejzajímavějším hradům. Vznikl na konci XIII. stol. a jmenoval se Goldenburk, později Kolmburk a konečně Kumburk. Nejstarším jeho majitelem je Markvart z Goldenburka roku 1325. V tom rodě zůstal do roku 1410. Získal jej Jan Krušina z Lichtemburka. Jeho syn Hynek byl prvním vůdcem Orebských. Přitiskl svou pečet na stížní list kostnickému sboru pro upálení Husovo r. 1415. Má velikou zásluhu o vítězství Pražanů v bitvě u sv. Pankráce r. 1420 nad vojskem Zikmundovým. Ale husitům se zpronevěřil a roku 1427 se spojil se Zikmundem. Na hradě se pak vystřídali různí majitelé - Trčkové z Lípy a bohatí Smiřičtí. Zikmund ze Smiřic uvěznil v "Panenské" věži svou dceru Kateřinu Elišku pro milostné pletky se selským člověkem v letech 1609-1620. Vysvobodil ji Ota Jindřich z Vartemberka a oženil se s ní, aby získal statky Smiřických. Kateřina Eliška zahynula při zániku jičínského hradu. Roku 1621 připadlo zboží Albrechtovi z Valdštejna. Po jeho zavraždění v Chebu se střídali majitelé, až se dostalo hrabatům z Trautmannsdorfu. Roku 1658 bylo císařským nařízením rozhodnuto o osudu Kumburka. Byl s Veliší zbořen. Od té doby na něm drancovali a odváželi i kámen.

   Situace hradu na osamělém vrcholu umožňovala spirálové vedení přístupové komunikace, které determinovalo do značné míry i podobu hradu. Nevelké jádro zaujalo vrchol kopce. O jeho původní podobě toho díky výrazné přestavbě mnoho nevíme. Na severovýchodní straně přísluší prvé fázi zbytek patrně plášťové hradby s opěrnými pilíři, která asi obíhala celé jádro a k niž se přikládala vnitřní zástavba. Celou severovýchodní část jádra v průběhu 14.století zaujal nový, ze štuk vystavěný palác, srostlý s čtverhrannou obytnou věží přistavěnou zvenčí k původnímu obvodu hradu. Zbytky zástavby na opačné straně jádra teprve čekají na své vyhodnocení. Jádro obíhalo vnější opevnění, do něhož byla nad prvou branou vevázána menší okrouhlá věž s flankovací schopností. Na severozápadě se tento hradební okruh, zpevněný zde čtverhrannou, dovnitř otevřenou baštou, rozšiřoval a tvořil předhradí s hospodářskými a provozními objekty, přiloženými ke hradbě. Nové opevnění z doby poděbradské zaujalo korunu valu před okružním příkopem. Tvořila ho relativně slabá hradba, zpevněná systémem šesti polookrouhlých, dovnitř otevřených dělostřeleckých bašt. Vstup umožňovala prostá kulisová brána.

   Prvá fáze hradu mohla být nejspíše hradem s plášťovou zdí, s nímž se v okolí setkáváme i jinde (např. Kozlov). Dostavbou výstavného paláce srostlého s obytnou věží se hrad změnil v ablokovou dispozici. I když systém flankování dělostřeleckého opevnění nebyl ještě zcela dokonalý a některé úseky hradeb nebylo možno kryt boční palbou, představuje toto vnější opevnění jeden z vrcholných projevů snah o aktivní dělostřeleckou obranu z doby okolo poloviny 15.století..